NEVÍTE VŮBEC NIC
Recenze knihy: Smrt v zádech
Autor: Harlan Coben
Hodnocení: 90%
Na světě existuje celá řada věcí, které se buď nedají
příliš dobře rozumově zdůvodnit anebo jen velmi těžko. Něco jednoduše náš mozek
dokáže obsáhnout jen velmi těžko. Třeba nekonečno vesmíru. Nebo neskutečná
souhra náhod vedoucí ke stvoření živé bytosti. Nebo kam jste dali oči a mozek,
když jste se zamilovali do toho totálního trouby/blbky. No a sem také spadá
Harlan Coben. Už mi sakra vysvětlete, jak je možný, že ten chlap píše jednu
pecku za druhou. Tohle mi totiž hlava fakt nebere.
I kdyby Smrt v zádech neměla tu na kilometry řvoucí
lesklou placku informující o tom, že v ruce držíte bestseller, stejně bych
si spokojeně mnula ruce ihned, jak bych tuhle nejnovější krásku zahlédla. Není
divu, že jsem s ní spěchala domů asi stejně rychle, jako zloděj s pytlem
šperků na zádech a policejním psem v patách.
Tak fajn, začátek máme takovou tu klasickou cobenovku. Maya
je bývalá elitní armádní pilotka, která díky svému špatnému úsudku musela
opustit vojenskou službu a vrátit se do řad civilistů. Celkem na prd, ale dá se
to přežít. A tak té holce trošku naložíme, co říkáte?
Předně jí zastřelíme sestru při loupežném přepadení. Přijde
vám to málo? Dobře, dobře. V tom případě jí necháme ještě přímo před očima
zavraždit manžela. Mizernej život versus Maya – 3:0. To už je poměrně slušné
skóre. Jenže jak známe pana Cobena, víme také jednu podstatnou věc. Že vlastně
nevíme vůbec nic. A taky tu drobnost, že ten, o kom si myslíme, že je
jistojistě mrtvý, tak úplně mrtvý být nemusí.
Jedna jediná videonahrávka z domácí skryté kamery
dokáže rozmetat veškeré Mayiny jistoty na zubaté kousky.
Pravda je, že jsem si zpočátku myslela, že čtu něco, co už
tu jednou bylo. Vypadalo to, jako by autor jel podle staré šablony a jen
obměnil hlavní postavy a prostředí. Do čtení se mi tak začalo vkrádat mírné
zklamání. Knížka se sice četla skvěle, ale hlodal ve mně červíček, že už tak
nějak tuším, co bude dál.
A víte co?
Pan Coben si se mnou nestydatě hrál! On věděl, že přesně
tohle jeho čtenáře napadne a tak je drze ukolébal v jejich domněnkách, aby
jim potom na hlavu vylil kýbl ledové vody. Probuďte se milánkové, zase jste
věděli úplný kulový! Všechno jinak! Poškrtejte svoje hypotézy a začněte pořádně
přemýšlet, jak to vlastně bylo. Myslíte si, že na to přijdete? Naivkové…
Smrt v zádech má skvělý Cobenův standard, z něhož nepolevuje
ani na vteřinu. Děj odsýpá rychlostí japonského šinkansenu a nenechá vás
pořádně vydechnout. Hlavní postavy si protentokrát odpustili jakékoli
superhrdinské schopnosti a snaží se tvářit co nejvíce přirozeně, aniž by na
nich byla patrná přílišná křeč. Akce a napětí jsou skvěle vyvážené, takže se
vám nebude chtít knížku odložit. Ale už jsem si tak nějak zvykla, že cobenovky
se mnou putují prakticky kamkoli.
A co závěr? Čekala jsem prakticky vše, ale tohle vážně ne.
Přitom představivost mám poměrně slušnou. Nebojím se říct, že smělé tvrzení na
obálce knihy, že se jedná o „jeden z nejlepších Cobenových nečekaných
závěrů“ nepřehání ani o chlup.
A ještě jednou víte co?
Přečtěte si to sami…
Zdroj obálky na koláži: bux.cz
Zdroj obálky na koláži: bux.cz
Žádné komentáře:
Okomentovat