ZE ŽIVOTA BLBKY

Recenze knihy Jany Novákové

Hodnocení: 60%

Dáte při výběru knihy hodně na anotaci? Je pravda, že sem tam se opravdu hodně povede a může kolikrát rozhodnout, zda kniha poputuje s vámi domů, nebo zůstane v regále čekat na dalšího potenciálního čtenáře. Ale teď už ke knížce a anotaci, která zaujala mě a chtě nechtě jsem si musela na ty řádky i odpovídat.

Míváte někdy den blbec, kdy si říkáte, že tohle se může stát jen vám? (Jo, navíc jsem zjistila, že se opakují téměř s periodickou přesností)

Sníte o něčem či o někom a když to něco nebo někoho dostanete, tak zjistíte, že chcete něco úplně jiného? (Ano! Přesně tohle se mi stává s laky na nehty! Proto už je skoro nemám kam dávat…)

Zamilujete se nepochopitelně do naprosto nevhodného partnera a po čase si říkáte, kam jste dali oči a mozek? (Ha! Ukažme si na tu recidivistku!)

Podle těchto řádků evidentně kniha přesně pro mě. Konečně jsem narazila na někoho, kdo má tu odvahu si všechny tyhle zážitky masochisticky zaznamenat do deníčku. Autorka se rozhodla, že svými životními eskapádami pobaví i ostatní a rok svého života tak dává v plén čtenářům. Koho by nepotěšilo cizí neštěstí, že?

Jak jsem již zmínila, Ze života blbky je deníkový záznam jedné mladé ženy, která prožívá životní radosti a strasti jako každá druhá. Jen v poněkud koncentrovanější formě. Spolu s ní tak máte možnost nahlédnout do nefunkčního vztahu, zažít prapodivný rozchod, období bláznivého randění a honbu za panem Dokonalým, vyšperkovanou opileckými excesy, nepatřičnými vyznáními a kamarádkami, které s vámi jdou ochotně do boje za lepší a dokonalejší vztah, případně vám pomohou nevhodného kandidáta utlouct kabelkama.

Jana Novákové vše podává se značným nadhledem a rozhodně má koule udělat si ze sebe srandu. Otázkou ovšem je, zda to v některých pasážích až příliš nepřehání. Místy se totiž z její blbky stává spíše hysterická a žárlivá semetrika bez kapky soudnosti. Přestože je z knihy znát, že autorka jednoznačně oplývá vyšším intelektem a vyjadřuje se rozumně, na stránkách své vlastní knihy ovšem v několika momentech působí, že si její mozek bere krátkodobou dovolenou a dělá tak ze sebe karikaturu sama sebe. Což prostě ruší.

Faktem ale je, že jsem se chvílemi opravdu královsky bavila, deníček totiž obsahuje řadu povedených hlášek a situací, kdy se neudržíte a zasmějete se nahlas. Smůla je, že se tyhle dobré okamžiky střídají se stavy, kdy máte chuť na hlavní protagonistku začít křičet, ať přestane tak nesmyslně vyvádět a chovat se jako namyšlená pipina. Pravda, taktéž to u mě vyvolávalo zvukové projevy, jen jsem místo smíchu spíše zoufale vyla.

Díky té nevyváženosti se pro mě Život blbky zařadil k tomu zábavnějšímu průměru a musím říct, že v několika situacích jsem našla sama sebe, tedy tu blbku ve mně. Navíc má tahle kniha nesporně edukativní a preventivní funkci. Milé dívky, dámy a ženy, až na vás zase někdy vaše drahá polovička vyrukuje s tím, že jste moc žárlivá/hysterická/stíhačka/padlá na hlavu, podejte mu tenhle relativně útlý deníček s vítězoslavným úsměvem a slovy: „Může být ještě hůř."

--- Na cestě domů jsem se Davida ptala, co mu tam táta říkal. Chvíli se vykrucoval, ale nakonec z něj vylezlo.

„Vyprávěl, jak dokáže sestřelit běžícího divočáka na pár set metrů. A jestli ti prý něco udělám, tak mi dá minutu náskok."

„Neboj," snažila jsem se ho uchlácholit, „netrápil by tě během a rovnou by tě střelil."---