TAK JDEME ZASE JEDNOU SPASIT SVĚT

Recenze knihy: Armada

Autor: Ernest Cline

Hodnocení: 80%

V květnu tohoto roku jsem se střetla s neskutečným literárním dílem, které si naprosto uzurpovalo veškerou mou pozornost a drtivou většinu času. Do rukou se mi dostala Bible všech geeků a naprosto mě převálcovala. Ernest Cline stvořil legendu jménem Ready Player One. A teď se na nás řítí znovu. Připoutejte se, vážení, Armada právě startuje.

Když stvoříte něco, co téměř hraničí s dokonalostí, nebo je to minimálně pekelně dobré, stojíte před ošemetným problémem, zda se vám podaří navázat na stejně dobrou vlnu a nenaštvat své fanoušky rozplizlým příběhem bez špetky šťávy. Protože pokud selžete, riskujete, že vás pár tisícovek čtenářů bude chtít umlátit. V lepším případě těmi knihami. V tomto případě by však nejspíš dali přednost starým VHSkám, videorekordérům a všem typům herních konzolí napříč časovými dekádami. Ernest se však rozhodl nedat na sobě znát strach a opět rozehrát hru na pomezí reality skutečné a té virtuální.

Blízká budoucnost. Drtivá většina světa je pohlcena vypiplanými herními simulacemi Terra Firma a Armada. V obou verzích jde jen o jediné – zastavit mimozemský útok a zachránit tak veškeré lidstvo před totální anihilací. Zatímco v Terra Firmě bojujete s olihňovitými emzáky pomocí pozemních dronů všemožných velikostí a konstrukce přímo na naší matičce Zemi, v Armadě se proháníte vesmírným prostorem v Interceptorech a svádíte kosmické bitvy s nepřátelskými drony. Jedním takovým pilotem je i Zack Lightman. Jeho volací znak v Armadě patří mezi TOP 10 z celého světa. Tady je někdo. Tady může něco dokázat. Ve skutečném životě je to však dospívající kluk, který musí každé ráno do školy a jen sní, že i v této realitě jednou něco dokáže.

Napadlo vás někdy, že by vaše nadání v počítačové hře mohlo spasit svět? Že ne? No, v Armadě to možné je.

Nebyl by to totiž Ernest Cline, kdyby se neukázalo, že ty skvělé počítačové simulace nejsou pouhými hrami, ale propracovaným plánem, jak lidstvo připravit na skutečnou invazi mimozemských návštěvníků. A že se k nám nechystají na čaj a sušenky je více než jasné.

Armada má opět velmi chytlavý začátek a poměrně rychle se dostává do tempa. Příběh je i tentokrát prošpikován spoustou nostalgických a popkulturních odkazů a radostně si tak zaplesají srdce fandů Star Wars, Star Treku, Queenů, AC/DC a třeba Tempestu. Tahle taktika fungovala v Ready Player One a kupodivu stejně dobře funguje i tady. Problém ovšem je, že v některých místech se Armada začíná až příliš podobat dalšímu kultovnímu sci-fi dílu, jenž dokonce i sama zmiňuje. Enderova hra. Základní principy jsou si totiž nebezpečně blízko, i když každé dílo využívá odlišných prostředků.

Navíc se příběh tentokrát neubránil ani některým hollywoodským klišé a hlavní hrdina je tak místy až přespříliš cool a nerozházelo by ho ani, kdyby mu před dům z oblohy spadl dron, který ještě před chvílí pilotoval v Armadě. Nehledě na to, že protentokrát budete muset autorovi odpustit někdy jen stěží uvěřitelné scénáře a přimhouřit lehce oči, abyste mohli přistoupit na jeho hru, protože když to budete brát moc realisticky a převracet to ve své vědecké mysli, máte z drtivé většiny po zážitku. Takže raději trošku šilhejte.

Závěrečné rozuzlení bylo ovšem i tak zajímavé, ale ten sladkobolný finální akcent mě mírně řečeno naštval, tam bych vzala tužku a pěkných pár řádků vyškrtala.

Jak už jsem psala výše, je těžké pokračovat ve stínu legendy, kterou jste sami stvořili. Armada rozhodně nedosahuje kvalit Ready Player One, navzdory tomu se však jedná o svébytný příběh, který se snaží jít svou vlastní cestou a nabízí čtenáři hromadu nevšedních zážitků, nemluvě o naději pro ty, co každý den vysedávají u svých milovaných her, že by jednoho dne mohli ovlivnit budoucnost celé Země.

Armada má spád, napětí a rozhodně se vás bude nějakou dobu držet jako klíště. V mém osobním žebříčku se drží sakra vysoko.

(Zdroj obrázku obálky na úvodní koláži: bux.cz)