MALÁ KOČIČÍ MELANCHOLIE
Recenze knihy: Kočičí host
Autor: Takaši Hiraide
Hodnocení: 80%
 |
| Zdroj obrázku: palmknihy.cz |
Zpočátku může působit banálně, možná téměř všedně. Ale věřte mi, Kočičí host je vše, jen ne nenápadnou umolousanou micinou někde z ulice.
Zapomeňte na chvilku na hektický shon vašeho každodenního života, zpomalte trošku, udělejte si chvilku jen pro sebe a pojďte si připomenout, co vše může být v životě krásné a znovu objevte drobné radosti světa kolem vás. Nechte do vašeho obydlí vstoupit Čibi, pozorujte ji, jak s ostychem objevuje zákoutí pokojů, zkouší tlapkami měkkost gauče a nakonec se s tichou grácií stočí do klubíčka vedle vás a spokojeně usne. Aspoň na chvilku. Než zase půjde dál.
Kočičí host je příběhem manželů, kteří překročili věkovou hranici třiceti let a žijí si svůj poklidný život v pronajatém domku. Dny plynou nerušeně jeden za druhým, až do okamžiku, kdy do jejich malé zahrádky vstoupí malá kočka. Čibi je sice mazlíček sousedů, jejího svobodného a svérázného ducha však nelze spoutat ani stěnami domu, natož plotem. A tak tato drobná šelmička objevuje svět na vlastní pěst a postupně si vytvoří svůj druhý přechodný domov právě u bezdětných manželů.
V téhle útlé knížečce nenajdete žádnou komplikovanou zápletku, ani překotný děj, natož nějakou větší akci. Kočičí host je melancholickým vyprávěním o jedné životní etapě dvou lidí na přelomu osmdesátých a devadesátých let v Japonsku. Příběh je plný kontrastů, které však nejsou na první pohled zřetelné, jejich okraje jsou totiž rozmazané téměř do ztracena a vzájemně se tak prolínají. Na jedné straně tajuplná Čibi zjevující se podle své vlastní vůle a pravidel, na straně druhé trh s nemovitostmi, kde částky šplhají do astronomických výšin. Lehké magično proti nesmlouvavé realitě.
Takaši Hiraide se nesnaží vyprávět nějaký poučný příběh, spíše poukazuje na krásy života a jeho pomíjivost téměř lyrickou formou a dělá to tak jemně, že je prakticky nemožné postřehnout, kdy jste myšlenkami opustili veškeré své všední starosti a vydali se přes půl zeměkoule sledovat svět po boku Čibi. Jediné, co mě vlastně na celém příběhu mrzelo, byla jeho délka. Navzdory tomu, že jsem přes všechna očekávání významně zpomalila, uběhl příběh rychle jako voda. Až příliš rychle. Ovšem zanechal za sebou příjemnou hořkosladkou vzpomínku.
