REALITA AMERICKÉHO SNU

Recenze knihy: Americká idyla
Autor: Philip Roth
Hodnocení: 80%

Zdroj obrázku: palmknihy.cz

Mívali jste v dětství nějaký vzor, ke kterému jste vzhlíželi? Staršího spolužáka, sportovce, zpěváka, prostě někoho, u něhož jste měli pocit, že se mu daří vše, nač sáhne? Člověka, jehož životní dráha se zdála od začátku do konce jasně vytyčená jen milníky úspěchů? A přemýšleli jste někdy, co se skrývá za tou fasádou dokonalosti? Hledal někdo z vás toho reálného člověka za maskou snového hrdiny?

Nathan Zuckerman měl v dětství přesně takový idol – Švéda Levova. Nadějného židovského sportovce, který exceloval v několika sportovních disciplínách, vynikal ve škole a to vše s vrozenou skromností a plachým úsměvem. Navzdory svému sportovnímu nadání se však nestal celosvětově uznávanou celebritou. Místo toho převzal štafetu po otci v rukavičkářské firmě, vzal si Miss New Jersey a usadil se ve vysněném kamenném domě v malebném městečku Old Rimrock. Vskutku příkladná americká idyla.

Jak byste ovšem reagovali, kdybyste se po spoustě let mohli konečně posadit ke stolu se živoucí legendou svého dětství a znovu v sobě objevit tu nedočkavost, až se před vámi odkryjí veškerá tajemství vašeho téměř zbožštělého idolu, přičemž byste najednou zjistili, že ten, co sedí před vámi, je jen prázdná a nezajímavá nádoba. Že všechno to, co jste si za celá ta léta vysnili, je jen hrstka prachu v děravé dlani. Přesně takový šok zažívá i stárnoucí spisovatel Zuckerman. Jeho vzor sestoupil na zem a aura dokonalosti se rozbila na milion zašlých střepů. Jaký je vlastně ve skutečnosti Švéd? Skrývá se za tím naprosto nezajímavým a téměř nudným zevnějškem něco? Inu, ano. Něco hluboko pohřbeného. Rodinná tragédie, která nikdy zcela nevymizí.

Americká idyla je působivě napsaný příběh o tom, co se skrývá pod povrchem. Pomocí fiktivního spisovatele pronikáme do alternativního světa „dokonalého“ Švéda Levova a odhalujeme tak jeho vnitřní svět, z něhož nakonec zbyly jen žalostné trosky. Příběh je vlastně od určité části imaginací Nathana Zuckermana, ovšem přechod je tak strašně nenápadný, že je téměř nepostřehnutelný. Fikce uvnitř fikce.

Příběh by se mohl možná jevit banální, ve výsledku však takto nepůsobí ani omylem. Je to navíc dáno skvěle vypracovanými postavami, jež zpočátku před čtenářem vyvstávají sice v šedavých mlžných barvách, postupem času však více a více získávají na obrysech, jasu a kousek po kousku si vybojovávají svůj život ve vaší hlavě. Autor si navíc nádherně hraje s jazykem a má neuvěřitelný dar zahltit čtenáře záplavou slov, aniž by ho však utopil. Díky tomu máte pocit, že dokážete přesně vnímat myšlenkové pochody hlavních hrdinů.

Na povrchu dokonalá rodina. Pod povrchem však pomalu, ale jistě odtikává bomba. Co vše zničí a kam až dolétnou střepiny následků, to už si zjistěte sami.

--- „No, oba jsme rádi trvali na svý pravdě,“ řekl jsem.

„To jo, nemít pravdu,“ řekl Jerry, „pro mě bylo nesnesitelný. Absolutně nesnesitelný.“

„A už je to lehčí?“

„S tím si už nemusím lámat hlavu. Operační sál z tebe udělá člověka, kterej má vždycky pravdu. To je jako psát.

„Psaní z tebe udělá člověka, kterej nemá pravdu nikdy. Pohání ho perverzní iluze, že se mu jednou pravdu mít podaří. Co jinýho by to dokázalo? Jak už to u patologických jevů bývá, jeho život nevisí jen a jen na tom.“ ---